Hürrem a Sulejman – Láska, která přepsala zákony říše
V časech, kdy žena nesměla vstoupit do světa moci, povstala ona, dívka z cizí země, otrokyně, kterou osud přivedl až na trůn. Hürrem, rudá růže říše, v sobě spojovala oheň i rozvahu, moudrost i vášeň. Byla zrcadlem duše samotného sultána Sulejmana, muže, který vládl světu, a přesto se poklonil její síle srdce.
Jejich spojení bylo karmické. Dvě duše, které se znaly a setkaly znovu, aby si připomněly, že láska může být mocnější než zákon, víra i celá říše. Sulejman v ní poznal klid, lásku a světlo, které neuhasil ani oheň bitev, ani úklady nepřátel. A ona v něm našla jistotu, ochranu a lásku, kterou neznala nikde jinde než v jeho pohledu.
Ale každé světlo má svůj stín. Hürrem byla ženou, která žila pro lásku, a právě skrze ni okusila i velkou bolest, ztrátu milovaných synů a osamění. Moc, kterou jí dala láska, ji zároveň odřízla od svobody.
Když její tělo zachvátila nemoc, která ji vrátila zpět k zemi, odešla tiše, ale ne poražena. Odešla s vědomím, že naplnila svůj úkol. Naučit muže, který vládl světu, co znamená pokora před láskou. Její duše se zapsala do dějin jako připomínka, že ani největší vládci nejsou imunní vůči síle srdce.
A možná právě proto její jméno přetrvalo staletí , jako jméno ženy, která dokázala přetvořit osud i dějiny samotné. Je zajímavé i symbolicky, Hürrem byla velmi silná žena s ohromnou mocí, a přesto ji nakonec „porazila“ zemitá nemoc spojená s tělem a hmotou.Takové osudy bývají zvláštně karmicky přesné, jako kdyby duše, která vládla říši, musela nakonec odejít způsobem, který připomíná návrat k zemi, k tělu, k pokoře.
