Jak se vyrovnat s tím, když zjistíme, že naši rodiče jsou jiní, než jaké jsme je viděli jako děti? Není to tak dávno, kdy jsem po letech snahy pomoci svým rodičům toto vzdala. Pochopila jsem, že je to jejich život, a napravovat křivdy a viny není na mně, ale na nich. Postupně jsem ztrácela naději, že se jeden nebo druhý změní (moje chyba byla v to věřit, lidi se nemění), ale navíc mi bylo smutno ze zjištění, že moji rodiče nejsou tak spravedliví a zásadoví, za jaké jsem je měla. Čím víc jsem je poznávala z mého nového pohledu, tím více jsem se odmítala k nim přiblížit. Provázely mě nepříjemné pocity, že své rodiče vlastně neznám a upřímně řečeno v těchto rolích ani poznat nechci. Zklamání? Jednoznačně.
Po nějaké době vnitřních bojů jsem se rozhodla přestřihnout energetická pouta mezi rodiči a mnou a osvobodit se od negativních pocitů, které ve mně jejich chování vyvolávalo. Přijala jsem je takové jací jsou s tím, že si ale mohu rozhodnout, zda je ve svém životě chci. A já se rozhodla, že nechci. Jsem jim vděčná za život, vybrala jsem si je proto, aby moje duše vyřešila své karmické dluhy a já se nabytými zkušenostmi stala silnější a statečnější. Konec vztahu s nimi bylo jediné, co jsem mohla udělat. Jaké bylo moje podivení, když jsem zjistila, že i lidé hodně blízko mě i moje klientky mají stejné nebo podobné problémy a hledají řešení a jsou smutní z toho, jak se k nim jejich příbuzní chovají. A protože jsem měla své zkušenosti a věděla jak na to, pomohla jsem jim a pracujeme na vyřešení a i když jsem si hodně zpracovala, pořád ještě můžu čistit a zpracovávat téma „Moji rodiče, já, karma a karmické vztahy“. Je to cesta dlouhá, ale na jejím konci stojím já, sebevědomá, milující sama sebe a svobodná ve své vůli žít si vlastní život. Miluji život i Anděly, protože to oni mě vedli v lásce a se světlem v dlaních, abych nesklouzla do negativity, bolesti a zášti.
