Myšlenky se mi rojí v hlavě, otázka za otázkou a odpovědi nikde. Ve chvíli, kdy přestanu přemýšlet a odvedu pozornost, se vzápětí objeví odpověď. Někdy přijde jako věta od neznámého člověka, jindy jako píseň v rádiu, číslo na hodinách, pohled na ptáka, který proletí kolem.
Duše a vesmír s námi mluví pořád. Jen ne hlasitě, ale jemně – šeptem, který slyší jen ten, kdo se zastaví. Znamení nám neberou svobodnou vůli. Jsou jen světýlky na cestě, která říkají: „Ano, jsi tady správně. Pokračuj.“ Nebo: „Zastav se. Podívej se ještě jednou, jestli tohle opravdu cítíš.“
Nejčastější podoby znamení:
- Čísla – když se opakovaně díváte na hodiny a vidíte 11:11, 22:22 nebo třeba 3:33. Není to náhoda. Čísla jsou jazykem vesmíru.
- Zvířata – motýl, který vám usedne na ruku, pták, který zakrouží nad vámi, nebo třeba pes, který vás přijde potěšit, když jste smutní.
- Slova druhých – neznámý člověk vám řekne větu, která přesně odpovídá tomu, co řešíte. Nebo vám kamarád nechtěně zopakuje vaši vlastní otázku.
- Sny – některé sny se nezapomínají. Jsou jasné, živé, a když se probudíte, víte, že to nebyla jen „hra mysli“.
- Příroda a náhody – když se objeví duha právě ve chvíli, kdy potřebujete naději. Když potkáte někoho, koho jste dlouho neviděli, a on vám řekne to, co právě potřebujete slyšet.
Stačí jen otevřít srdce a být vnímavý. Čím víc se ladíme na svou duši, tím jasněji k nám znamení přicházejí.
A tak, když příště zahlédnete čísla, která se opakují, když ucítíte, že slova druhého míří přesně do vašeho srdce, nebo když k vám přijde sen tak živý, že si ho pamatujete ještě ráno – neodmávněte to. Poděkujte. Protože to je způsob, jakým k vám mluví duše.
