Úvaha:
Kdybychom znali den a hodinu, kdy odejdeme z tohoto světa, možná bychom se chovali jinak. Mluvili bychom lépe, dýchali hlouběji, tvořili srdcem a milovali bez podmínek? Neztráceli bychom drahocenný čas na hádky, na dokazování své pravdy, na strachy, které se nakonec nenaplní.
Třeba bychom si dovolili být sami sebou.
Zpráva o odchodu pana Bartošky zasáhla mnohé z nás. Jeho charisma, nadhled a lidskost zůstávají v našich srdcích, ale jeho odchod, stejně jako odchody nám milých lidí, také připomíná, že nikdo z nás nezná svůj čas. A právě proto bychom si ho měli vážit a být vděční za vše, čím nás osud podaroval, i kdyby to nebylo přesně to, co bychom si přáli žít. Protože ve chvílích, kdy je nutné učinit nějaké rozhodnutí, kdy máme přijmout nějakou volbu, je jedno, jaký bude výsledek. Každá volba je pro nás totiž velmi cenná a naši duši posílá po její cestě dál a dál.
Jistě by bylo snazší, kdybychom měli v kapse papírek s datem a hodinou posledního nadechnutí. Možná bychom pak stihli napsat tu knihu, kterou odkládáme. Vyznat lásku, kterou jsme se báli projevit a dusili v sobě. Odpustit. Objali bychom děti, rodiče, přátele. Podali smířlivou ruku těm, které jsme ve svém životě zrovna nemuseli. Žili bychom každý okamžik jinak.
Ale právě proto, že to neznáme, je každý den darem. Proto, že netušíme, kolik času zbývá, si můžeme zvolit – žít jako by to bylo naposledy. A tvořit to nejkrásnější, co v nás je.
Život je možná krátký, jsme tu jen na návštěvě. Ale může být hluboký, naplněný a šťastný. Důležité je prožít každý přítomný okamžik naplno.
S láskou pro vás Jiřina Leanis💜
