🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢🟢
💫Beltaine – svátek života, ohně a spojení
Dávno před tím, než byl konec dubna spojován s upalováním čarodějnic, byl tento čas oslavou života. Staré kultury, zejména keltská, slavily svátek Beltaine – prastarý obřad přechodu mezi temnou a světlou polovinou roku. Noc z 30. dubna na 1. května byla považována za posvátný most, kdy závoje mezi světy řídnou, příroda pulzuje silou a vše živé vstupuje do další fáze růstu.
Oheň, hlavní symbol Beltainu, nebyl nástrojem zkázy, ale očisty a ochrany. Zapalovaly se dva ohně a lidé i dobytek jimi procházeli nebo jimi byli symbolicky očištěni. Tančilo se, zpívalo, posvěcovaly se svazky milenců, uctívala se Matka Země, životní síla a spojení mezi lidmi, přírodou a duchovním světem.
Tento svátek patřil především ženám – kněžkám, bylinkářkám, léčitelkám, které udržovaly spojení se zemí, cykly, přírodním rytmem. Byly to ženy, které znaly sílu měsíce, dotek rostlin i tajemství porodů a smrti. Byly uctívány jako nositelky života, strážkyně moudrosti a rovnováhy.
💫Z posvátného se stalo nebezpečné – převzetí církví a inkvizice
S příchodem patriarchálních náboženských struktur a upevněním moci církve začal pozvolný proces vytlačení ženského principu z veřejného a duchovního prostoru. Co bylo dříve přirozené, léčivé a hluboce propojené s cykly života, bylo najednou označeno za hříšné, nečisté a nebezpečné, čeho bylo se třeba bát a co bylo třeba potlačovat, ničit a likvidovat.
Církev nejenže vytlačila staré svátky, ale aktivně je překroutila. Původní rituály byly démonizovány, ženy byly označeny za čarodějnice, jejich vědění za kacířství. Začalo temné období inkvizice, které se zapsalo do kolektivního vědomí i nevědomí – bolestí, strachem a hlubokou vnitřní nejistotou.
Z pálení očistného ohně se stalo pálení živých žen. Ne proto, že by ohrožovaly společnost, ale proto, že byly svobodné, silné a vědomé. Věděly, co cítí, co vidí, co léčí. A to bylo v tehdejší struktuře nebezpečné.
Tato období, kdy byly ženy systematicky umlčovány, přinesla hluboké zranění, které v sobě mnohé duše nesou dodnes – ať už v podobě vnitřního studu, nevyřčeného strachu z projevení, nebo v pochybnostech o vlastní hodnotě a síle. Velké množství žen v sobě nacházíme velmi staré vzorce právě z tohoto období.
💫Oheň dneška – vědomý návrat k sobě
Dnešní doba přináší obrovskou příležitost – navrátit se k podstatě, ke kořenům. Pro mnohé z nás přestává být oheň symbolem strachu. Stává se znovu tím, čím byl: očistou, znovuzrozením, přechodem.
Ve vědomém člověku žije vzpomínka na pradávné rituály. Tělo i duše si pamatují sílu spojení se zemí, se živly, s přírodou. Dnešní „pálení čarodějnic“ tak může být vědomým rituálem, při kterém vnitřní oheň spálí staré obavy, traumata, omezení – a umožní člověku znovu vstoupit do své celistvosti.
Co můžeš udělat ty, žena Nové Země, v této magické noci?
Můžeš rozdělat malý oheň – venku nebo symbolicky uvnitř.
Můžeš napsat na papír to, co už nechceš nést – a svěřit to plamenům.
Můžeš pozvat své sestry a společně si připomenout, že se už nemusíme bát.
Že naše síla je léčivá.
Že naše moudrost je posvátná.
A že jsme zpět – ve své pravdě, ve své zemi, ve své duši.
Tato noc není o strachu.
Je o návratu domů – do sebe.
