Existují slova, která v běžném světě nedávají smysl, a přesto v nás cosi hluboko rozechvějí. Taková, která přijdou „shora“, v meditaci, ve snu, nebo během chvíle ticha, kdy se naše duše spojuje s vyšším vědomím. Vybrala jsem si dnes téma, které nahání strach, husí kůži, které od sebe odstrkáváme jen se vysloví v naději, že
Cítíš se zvláštně, někdy trochu nepříjemně, nepohodlně nebo naopak bys létala a je ti krásně? To k tobě přicházejí nové, čisté energie Nové Země, plné lásky a síly. Z té, kde jsou srdce otevřená dokořán, energií je láska a lidé jsou zde šťastni. Zmizel vztek, zoufalství, závist i nenávist, nepřejícnost, strach a bolest. A v
Hledáme lásku. Všichni. Chceme, aby nás někdo objal, pochopil, přijímal se všemi našimi chybami. Jenže často nevíme, že nejprve potřebujeme obejmout sami sebe. Sebeláska není sobectví. Je to základ, na kterém může vyrůst vztah, který je něžný, svobodný a pravdivý. Protože teprve když víme, že jsme hodni lásky, nespokojíme se s polovičatostí. Sebeláska je návratem
